Page 4 - CZ_final

Udržitelný rozvoj, úvod do udržitelnosti, udržitelnost

jako příležitost v podnikání

Udržitelný rozvoj

Udržitelný rozvoj neboli udržitelnost je často diskutovaný pojem, jak ze strany veřejnosti, tak i
odborné sféry (např. Van Marrewijk, 2003; Lamb, 2011; Zadražilová, 201, Kunz 2012). Během

průmyslového a hospodářského rozvoje se nemyslelo na jeho možné negativní dopady, jako je
např. znečišťování ovzduší, vody, změna klimatu, přelidnění, migrace, chudoba či obrovská
sociální nerovnost (Hummels & Argyrou, 2020). V 70. letech minulého století se však začala
vytvářet koncepce trvale udržitelného rozvoje. Environmentální vědci a ekonomové volali
k omezování růstu (např. Meadows, 1972) a ustálení stavu ekonomiky (např. Daly, 1973). Ačkoliv
je tento pojem běžně používaný a využívaný nejrůznějšími organizacemi (Lélé, 1991), jeho

samotné interpretaci je obtížné porozumět (White, 2013). A to z důvodu, že zastřešuje široké
množství témat, mezi která je možné zařadit např. změnu klimatu, znečišťování vody a ovzduší,
přelidnění, chudobu nebo obrovskou sociální nerovnost (Hummels & Argyrou, 2021). Je tedy
patrné, že se jedná o úplnou oblast, kterou je obtížné jednotně vymezit, a tedy i definovat. Vnímání
tohoto konceptu je velmi ovlivněno kulturními rozdíly mezi zeměmi a ekonomickým sektorem
(Webster 1997; Von Wirén-Lehr, 2001).

Milníky vývoje udržitelného rozvoje

Existují různé snahy o jednotné definování této oblasti a souvisejících pojmů. Mezi používané

definice udržitelného rozvoje patří definice Světové komise pro životní prostředí a rozvoj (1987, s.
16), dle které je možné udržitelný rozvoj vysvětlit jako „rozvoj, který zajistí potřeby současnosti,
aniž by ohrozil naplnění potřeb budoucích generací“. Avšak Hummels & Argyrou (2021) uvádějí,
že tato definice je zavádějící a mnohé podniky se díky ní neoprávněně považují za přispívající
k udržitelnému rozvoji. Z tohoto důvodu doporučují definici revidovat. Zatímco Úřad vlády České
republiky (2017) chápe tento koncept jako komplexní a dynamický systém, ve kterém jsou
propojeny všechny oblasti zájmu, mezi něž patří ekonomický, sociální a environmentální pilíř,

přičemž je nezbytně nutné respektovat jejich vzájemnou rovnováhu. Stejně tak učenci, mezi které
patří např. Kunz (2012) nebo Van Marrewijk (2003), vysvětlují koncept udržitelnosti prostřednictvím
těchto tří dimenzí, jejich propojení a vzájemné rovnováhy.

Samotný udržitelný rozvoj je tedy nejčastěji vysvětlován třemi možnými způsoby, a to (Ministerstvo
pro místní rozvoj, 2012):
● na základě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj (1987, s. 16),
● na základě tří pilířů (ekonomický, environmentální a sociální),

● založené na kapitálových aktivech (lidské, sociální, přírodní, produktivní a finanční).
2 4 4