Page 103 - CZ_final

Sociální podnikání

Koncept sociálního podnikání umožňuje řešit sociální, ekonomické a environmentální otázky ve
společnosti. A k rozšiřování této myšlenky dochází od 80. let minulého století, a to na obou
stranách Atlantiku. Z geografického hlediska se člení na americkou školu myšlení a evropskou
školu myšlení. Autoři z evropských obchodních škol (např. Mair & Marti, 2006; Nicholls, 2006)
přispívají do diskuse, opírají se o koncept sociálního podnikání z hlediska americké myšlenkové

školy, avšak ho doplňují o evropské pozadí (Defourny & Nyssens, 2012).
Za sociální podnikání je dle Nichollse (2006) možné považovat vše od dobrovolného aktivismu,
který je založený na dobrovolných zdrojích, až po podnikové sociální inovace, které jsou

charakterizovány rizikovým kapitálem zaměřeným na sociální poslání. Mezi těmito různými
modely je možné objevit různé typy neziskových organizací, a to od těch plně financovaných
granty až po ty, které jsou zcela samofinancovány.
Dle Deese (1998) sociální podnikání popisuje soubor výjimečného chování, které by mělo být
podporováno a odměňováno.

Mimo jiné vlastní definici uvádí i nezisková organizace TESSEA ČR, která definuje sociální
podnikání jako podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Sociální
podnikání hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se

zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Zisk je z větší části použitý pro další rozvoj
sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku jako zvýšení
veřejného prospěchu (TESSEA, 2022).

American School

K rozšíření myšlenky sociálního podnikání dochází v 90. letech 20. století ve Spojených státech
amerických, kde jsou identifikovány dva hlavní směry. Na jedné straně stojí myšlenka související
se zaměřením na zajištění finančních zdrojů vlastním příjmem. Tento myšlenkový směr je
označován jako „earned income“. Zatímco na straně druhé stojí sociální inovace, které je možné

zařadit do myšlenkového směru „social innovation“ (Defourny & Nyssens, 2012).
První myšlenkový směr o sociálním podnikání a sociálních podnicích neboli „earned income“ se
týká využívání komerčních aktivit neziskovými organizacemi na podporu jejich poslání (Kerlin,
2006). Tyto subjekty se snaží řešit problémy svého financování a využívají k tomu vlastní
komerční aktivity, které jim generují vlastní příjem. Tento příjem je následně použit na podporu

sociálního poslání daného subjektu. Vícezdrojové financování subjektu je tak doplněno o vlastní
příjem z komerčních aktivit (Defourny & Nyssens, 2012).
Zatímco druhý myšlenkový směr sociálních inovací neboli „social innovation“ se zaměřuje na

osobnost a chování sociálního podnikatele, který je tvůrcem změn.

2
103
103